Naše BLW začátky

Je to šest týdnů zpátky, co náš syn poprvé dostal do ručičky něco k jídlu. Tenkrát to byla jen syrová mrkev pěkně z ledničky, aby si mohl chladit a masírovat dásně. V té době jsem začala intenzivně studovat, jak zavést BLW, protože mi to jednoduše dávalo smysl.

Nevíte, co je BLW?

BLW je zkratka pro anglický termín Baby Led Weaning, tedy v překladu do českého jazyka dítětem vedené odstavení. Tato metoda je v praxi velice jednoduchá, spočívá totiž v podávání jídla dítěti v takové formě, aby ho bylo schopné držet v ručičce a aby se mohlo krmit samo. Nepřipravujete tedy žádná zeleninová ani ovocná pyré.

Můžete se také dočíst, že tato metoda zavádění příkrmů je založena na myšlence, že dítě intuitivně samo ví, jaké potraviny, za předpokladu dostatečně širokého spektra nabízených potravin, jsou pro něj v danou chvíli nejvhodnější (potraviny jsou myšlené ty základní, tedy ne fastfood, průmyslově zpracované potraviny, sladkosti atd.) Tato myšlenka může být pro někoho však dosti kontroverzní.

Kdy se s BLW začíná?

Světová zdravotnická organizace doporučuje výhradně kojit do věku šesti měsíců a toto plně metoda BLW respektuje. A dále je bráno také v potaz, že do šesti měsíců většina dětí již umí uchopovat a je schopno si jídlo samo vkládat do pusinky.

Dalším faktorem, ke kterému je potřeba přihlédnout, je zájem dítěte o jídlo. U nás byl toto jasný spouštěč praktikování BLW. Když jsme společně seděli u stolu a byl s námi i Ondra, byl naprosto fascinován a sledoval každé sousto, které jsme si dávali do úst. Oči dokořán a s otevřenou pusinkou zvedal hlavičku, aby pěkně viděl, kam míří ta vidlička nebo lžíce.

Jak to u nás funguje prakticky?

Většinou se scházíme u stolu třikrát denně (pokud manžel není zrovna v práci) a toto se snažím dodržovat, i když jsem s Ondrou sama doma. To, že je Ondra s námi při jídle u stolu, začalo být nepsaným pravidlem. V knížce Vím, co mi chutná (je mým nejoblíbenějším zdrojem informací), doporučují, aby dítě sedělo ve vzpřímené poloze v jídelní židličce (pro nesedící s podložením zádíček) nebo na klíně rodičů. Nám se nelíbila ani jedna z variant, jelikož ta první je opravdu hodně velké pasivní posazování (ačkoli Ondra by byl nadšený) a při té druhé mu zase nevidíme do obličeje.

U nás se jako nejlepší řešení jeví autosedačka, kterou maličko podepíráme, aby byl Ondra o něco více v sedě a také aby se nehoupala. Sice to není značka ideál, ale je to velice praktické a funkční řešení (minimálně do té doby, než bude sám sedět). Občas se také Ondra krmí na bříšku, ale je vidět, že u toho raději „sedí“. Autosedačku máme položenou (a zajištěnou) na židli, takže krásně vidí, co se děje na stole a je součástí stolování.

V případě, že se chystáte zkusit BLW, rozhodně doporučuji protibordelovou úpravu. U nás to znamená, že na autosedačku dáme bavlněnou osušku, Ondrovi bryndák a vyhrnout rukávky a přes zbytek tělíčka plínu … a můžeme prostírat!

Co a jak jsme nabízeli jako první jídla?

Začínali jsme jak zeleninou, tak i ovocem. Nevěřím tvrzení, že pokud dítě ochutná nejprve ovoce, nebude chtít jíst zeleninu, takže jsme to ze začátku kombinovali podle toho, co bylo doma k dispozici.

Jak jsem psala v úvodu tohoto článku, úplně první jídlo, které Ondrášek dostal do ručičky k olizování, byla syrová mrkev. Velice ho to bavilo a nás to povzbudilo k dalšímu nabízení potravin. Ze zeleniny tedy dostává mrkev, brokolici, brambory, batáty, salátovou okurku, rajčata a dýni. Rajčata a salátovou okurku nabízíme syrovou. Okurka byla jednu dobu opravdu top a velice Ondru bavila (teďka frčí pro změnu brokolice). Ostatní zmíněnou zeleninu připravuji buď na páře, anebo pokud zrovna něco peču, tak i pečené v troubě třeba s troškou kvalitního olivového oleje.

Z ovoce zatím nabízíme jablka, hrušky a občas banán. Musím ale říci, že Ondra raději sáhne po zelenině, než po ovoci.

Z obilovin zatím ochutnal pouze kukuřici, jáhly a pohanku a to ve formě křupek, co jsem koupila ve zdravé výživě.

Všechna jídla, která synovi nabízíme, připravujeme tak, aby je mohl co nejsnadněji držet. Většinou jsou to takové špalíčky/hranolky dostatečně dlouhé, aby, když je dítě drží v pěstičce, vykukoval kousek nahoře nebo i dole. U brambor, rajčat, jablka nebo hrušky také nechávám slupku. Kousky jídla se mu potom lépe drží a méně kloužou.

Inspiraci, kdy a které jídlo nabízet jsem čerpala z článku paní Dity Vlčkové.

Kdy a jaké potraviny zavádět, zdroj: jidlodotlapky.cz

 

Nehrozí u BLW dušení?

Když jsme s BLW začínali, setkala jsem se i se strachem, aby se malý neudusil, když nedostává mixovanou stravu.

Musím říct, že jsem měla ze začátku také maličko obavy, ale díky Ondrovi byly rychle pryč. Malé děti mají vysoce vyvinutý dávivý reflex, který slouží jako bezpečnostní prvek v případě, že by se jídlo dostalo moc blízko k dýchacím cestám.

Toto skutečně funguje a ze začátku bylo dávení častější. Stávalo se, že si Ondra ukousnul větší kousek a v kombinaci s tím, jak ještě pořádně nevěděl, jak si má jídlo v pusince jazykem posouvat, se dostalo příliš dozadu a „natáhlo“ ho to. Toto období však trvalo poměrně krátce. Byla jsem až překvapená, jak rychle se naučil pěkně žvýkat, polykat a také odhadnout, kolik se mu toho do pusinky vejde, takže se již stane málokdy, že by se takhle dávil.

Proč jsme se rozhodli pro BLW a ne klasiku?

Já osobně v BLW vidím (oproti klasickým mixovaným příkrmům) pouze samé přínosy.

  • Příprava jídla pro děťátko je velice jednoduchá, není nutné žádné mixování nebo krmení lžičkou.
  • Můžeme jíst všichni společně u stolu = panuje klidná atmosféra a je to pro nás všechny radost.
  • Ondru ohromně jídlo baví a je vidět, jak zlepšuje koordinaci ruka-oko a dělá pokroky v jemné motorice. Před týdnem si například poprvé vzal menší kousek do dlaně a následně si ho vložil do pusinky rozevřenou dlaní!
  • Věřím, že díky BLW se Ondra naučí nebát se ochutnávat nová jídla, bude respektovat pocit sytosti (nebude se přejídat) a bude jíst svým vlastním tempem (tedy v klidu a bez spěchu).

Samozřejmě, že když takové sedmiměsíční díťátko stoluje, je u toho obrovské množství nepořádku. Je běžné, že má jídlo ve vlasech, v uších, pod tričkem a všude kolem sebe. Rozhodně to však není nic, čeho se obávat. Po pár jídlech si každý najde způsob, jak vytvořit podmínky, které budou množství nepořádku minimalizovat.

A na závěr rozhodně to, co je pro mne nejvíc: když má možnost Ondra jíst sám, je vidět, jak je u toho blažený a spokojený a to mě velice hladí po duši!

A jak to je u vás? Jak jste zaváděli jídlo u vás doma? Znáte BLW? Jaké s ním máte zkušenosti?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Inspirace do emailu
    Těší mne, když mohu inspirovat a když z té inspirace mají lidé radost. S potěšením Vám zašlu email, jakmile bude na světě další článek na blogu.
  • Kategorie