Uznávám, že nadpis vkládání tvarů a izolace vlastností není zrovna poutavý … zní to dost nezáživně a ani trochu zábavně, že? No, snažila jsem se vymyslet něco lepšího, ale buď začínám postrádat kreativitu anebo je to možná způsobené pozdní večerní hodinou.
Nicméně rozhodně není mým záměrem vás nudit! Dneska bych vám ráda totiž ukázala, že z obyčejných kostiček a krabičky si můžete doma udělat skvělou pomůcku, která by (troufám si říct) paní Marii Montessori nepohoršila.
Proč nebrat klasiku?
Určitě znáte ty běžně dostupné vkládačky a dost možná nějakou máte doma stejně jako my. Ty klasické barevné s mnoha různými tvary a s otvory ze všech možných i nemožných stran nejsou pro první vkládání úplně ideální.
Ptáte se proč? Odpověď se skládá ze dvou slov: izolace vlastností. To je termín, který ve svých studiích/knihách používala Marie Montessori. Pro vysvětlení použiji přímo citaci z knihy Objevování dítěte (str. 105): Všechny předměty v sadě mají identické vlastnosti až na jednu výjimku, která je proměnlivá. Jestliže např. chceme připravit pomůcky pro rozlišování barev, musí být ze stejného materiálu, mít stejnou velikost a rozměry, ale musí mít viditelně rozdílnou barvu.
Pokud to tedy převedeme do praxe vkládání, kde chceme, aby se dítě soustředilo na rozlišování tvaru, připravíme pomůcku, která bude ze stejného materiálu a v jedné barvě. Tak zajistíme to, že se dítě bude soustředit právě na tvar, protože to jediné se zde mění.
Výroba vlastní vkládačky
Na to, abyste si vhodnou vkládačku připravili doma, nepotřebujete nic drahého nebo speciálního. Postačí vám sada (ideálně) dřevěných kostek, krabičky s víčkem a případně bílý papír.
Já jsem obrala celou rodinu o krabičky od Caro, takže pro mě to byla jasná volba – do víčka se pěkně stříhá a jde dobře oddělat, ale přesto je pevné. Super by také byly třeba tubusy od Mixit 😊
Pokud tedy máte jako já krabičku strakatou s nápisy, doporučuji ji celou přelepit bílým papírem, aby případné obrázky či nápisy zbytečně neodváděly a nerušily pozornost dítěte. Krok jedna je tedy hotový.
Druhým a závěrečným krokem je vyřezání/vystříhání různých tvarů do víček. Já osobně jsem začala tak, že jsem do jednoho víčka vyřezala vždy pouze jeden tvar. Ondra si tak mohl postupně rozvíjet své vkládací dovednosti. Jako první jsem představila váleček, aby se naučil samotný princip vkládání. Poté přišel kvádr, kde musel trochu pootočit kostičkou, a na závěr krychle.
A až později jsem přidala složitější kombinace jako např. krychle a kvádr do jednoho otvoru, druhou krabičku anebo připravila víčko, které má více možností pro vkládání. Vždy je potřeba postupovat individuálně podle vašeho děťátka 😊
Díky takovéto jednoduché přípravě máte najednou několik různých aktivit, které můžete střídat. Dávají vám také možnost sledovat dítě, jak si při vkládání vede a dle toho reagovat a nachystat mu další vkládání přesně na míru jeho potřebám.
Také vřele doporučuji umístění takto připravené aktivity na tácek (já jsem koupila zde), který si dítě může odnést tam, kde s ním bude pracovat. Díky tomu procvičuje koordinaci, má všechny části aktivity pěkně pohromadě a při troše nácviku se i velmi rychle naučí tácek uklízet (vracet na původní místo).
Přeji spoustu radosti při úspěšných vkládáních!
by